výběr realizací
<< Zpět na recenze

Recenze k představení "Postrach Paříže" od autora: Jana Kerbra, pro deník Divadelní noviny ze dne 28.6.2007.

V šantánu jménem Existence



fotka_recenzeLiberecké Naivní divadlo rozhodně nelze podezřívat z toho, že by pro své dětské diváky nasazovalo pohádkový "střední proud", také dospělí jsou čas od času oblaženi nějakou kreativní provokací. Soubor však nabízí i inscenace, které mohou diváky hledat ve všech věkových kategoriích (snad s výjimkou těch nejmenších). Novinkou je černá groteska Huberta Krejčího Postrach Paříže, upomínající fabulí na napínavé čtivo francouzské provenience, Vernův Vynález zkázy či Lorouvova Fantoma opery, například. Krejčího text z roku 1974 se v režii Michaely Homolové dostává na jeviště poprvé. Scénář odstartují potíže varhaníka s tahačem měchů (ten hned v prologu násilně hyne), story je pak jakoby dovyprávěna v šantánu Existence, jehož děj vymezuje dění loutek na podivuhodně expresivní scéně Barbory Jakůbkové. Hrůzný příběh, pojednaný v rychlých, zbytečnými promluvami neprodlužovaných střizích, vyžaduje značně dynamické ztvárnění. Nejen proto jsou mezi blesková přeskupení dějišť vsunuty připsané songy (Jiří Vyšohlíd zhudebnil texty Víta Peřiny), zpívané živou šantánovou zpěvačkou (Zuzana Kolomazníková), tedy bytostí mnohem vyšší než loutky i celý hrací prostor. Tato obří estráda trochu oslabuje magičnost divadelního tvaru. V příběhu samotném se Postrach Paříže, vrah z potěšení a mocichtivého sebeuspokojení, pokouší se svým pomocníkem unést výstředního vědce doktora Quartce, který vyvinul anihilační přístroj se schopností jakýkoliv objekt "vyzmizíkovat" a poslat ho do jiného vesmíru. Postrach chce takto zničit celou Paříž. Obmyslnými úskoky skutečně Quartze unese z psychiatrické léčebny (tam ostatně géniové často pobývají) a přinutí ho vynulovat značnou část policejní posádky, která pořádá na nebezpečného padoucha hon. Že se Postrach nakonec sám stane obětí senzačního vynálezu, je na nabíledni.
Inscenace tepe v obdivuhodném rytmu, a i když jsou nositeli dramatických zvratů loutky, podle hlasových modulací i oživujících gest můžeme hodnotit kvalitní herecké výkony svého druhu (sugestivní napětí šíří zločinecký tandem, Postrach v podání Filipa Homoly a jeho pomocník Harry Vyschlouš, jemuž vdechl život Tomáš Bělohlávek). Nejvýrazněji se ovšem do paměti zapíší Jakůbkové magické kulisy, lehce deformovanými tvary i černobílé kreslenými strukturami upomínající poetiku filmu Kabinet dr. Caligariho, ale zároveň i rozvernou výtvarnou uvolněnost malíře Martina Velíška. Tajemností se vyznačující prostory psychiatrické léčebny , ale i zlověstná "pohlednice" nábřeží Seiny, také pobyt anihilovaných v jiném vesmíru, připomínající jedovatě modré mýdlové bubliny.
Text ani inscenace nepůsobí moralisticky, čistý černý humor má nepochybně i výchovné kvality.

2011 © Barbora Jakůbková ctverecek design Machart s.r.o.